31.7.-1.8.2010 Mezinárodní a národní výstava v Brémách - Německo
Tedy tato cesta opravdu nebyla jednoduchá. Auto sice den předtím po STK a před měsícem měněný olej, ale vypovědělo službu. U Teplic přestalo táhnout a zvuk motoru se podobal spíš dieselu. Po zběžné prohlídce prvním opravářem jsem se dověděla, že auto jede na 3 válce. No bezva! Po návštěvě 3. autoservisu (prvnímu se do toho nechtělo, druhý byl jen na diesely) mi sdělily, že jeden válec nemá tlak, že oprava by zabrala 3 dny a že jet do Německa by neriskovali, ale že do Pardubic určitě dojedu. A vyúčtovali si 500 Kč.
Vyjednala jsem si v Pardubicích zapůjčení auta na cestu do Německa a vyrazila směrem Pardubice. Ale ouha, nedojela jsem ani do Prahy! Těsně před Prahou auto přestalo táhnout úplně a jen tak tak jsem na dálnici zastavila při kraji. Poté jsem auto už ani nenastartovala. Dnes už vím, že mi v autoservisu řekli pěknou blbost, že jsem s autem vůbec neměla jet. Tím se to z malé opravy změnilo na podstatně velkou, kdy se musí vyměnit motor. A to je cca 20 tisíc Kč!! Takže fakt úžasné.
No ale hlavně co teď?
Dopadlo to tak, že pro mé auto přijeli z České Lípy a na vozíku mi přivezli auto k půjčení. Byl to Chrysler s automatickou převodovkou, s kterou jsem nikdy neřídila. :-( No nic, přeskládali jsme tu haldu věcí včetně dvou psů a vyrazila jsem. Automatka dobrá, i když párkrát jsem místo na spojku dupla na brzdu, ale jinak jsem si brzy zvykla. Je to neskutečně pohodlné, protože auto se prostě o vše postará. No, mimochodem mezitím bylo cca 20 hod!! Takže místo abych v pohodlí k večeru dorazila do kempu přímo na místě a po předchozích hoodně náročných dnech si trochu odpočinula, byla jsem ráda, že mi to cestou vyšlo na 4 hod spánku v autě. Jinak cesta pohoda, přestože jsem tento den v podstatě najela 950 km a k tomu plno starostí, které jsem jen prozatím zanechala v ČR.
V autě jsem si schrupla cca 100 km před Brémami a časově jsem to měla v pohodě stihnout. Jenže tak, jak mi bylo řečeno, že cestu na výstaviště krásně najdu, že jsou všude cedule "Messe", tak nikoliv. Ze směru, z kterého jsem jela, tak ani náhodou. Navíc jsem tímto směrem měla najitou jen cestu z výstaviště domů, která vedla z centra na sever a tam se napojovala na dálnici. Takže jsem se snažila jet taky takto. To ale nebyla ta správná cesta. Po zabočení na Bremen Nord jsem se ocitla v nějaké vesnici. Tam bych tedy cestu hledala hodně těžko. Takže na prvním výjezdu zpátky na dálnici a zase zpátky k jihu - cca 20 km - a tam jsem tedy odbočila na centrum, protože jsem věděla, že je výstaviště v centru. Po odbočení z dálnice se za chvíli cedule "Messe" objevily, takže pak už jsem cestu našla dobře. Na parkoviště výstaviště jsme dorazily v 9.10 a od 9 se posuzovalo!! Teď ještě vybalit všechny věci, poskládat vozík a klece a pelášit ke kruhu. U kruhu jsem zjistila, že JRT jdou hned jako druzí, což většinou nebývá. Takže docela honička.
No, stihli jsme to. A nejen to, Penny vyhrála CACe a ještě "Bester Junghund", takže nejlepší mladý pes. Takže jsme se pak na závěr ještě prošly v kruhu s ostatními mladými teriéry. Rozhodčí se evidentně Penny líbila a byla vybraná mezi 5 prvních. Ale bohužel bližší pořadí nevím, protože v mladých byl vybírán jen vítěz a to byl úplně jiný pes. Škoda. Aspoň vědět to pořadí.
No a druhý den to dopadlo podobně. Penny zase získala CACe a "Bester Junghund". Jen kvůli zmatkům a špatné organizace jsme ten závěrečný kruh prostě nestihli. Dorazila jsem s vyvenčenými psy ke kruhu přesně ve chvíli, kdy tam nastupovali teriéři. Vteřinu jsem ještě zauvažovala tam vlítnout, ale to by mě asi vyhodili. Navíc ještě uklidit Liního a Penny přehodit voďák. Asi bych to nestihla. Škoda. Už i proto, že asi kvůli různým zmatkům, tam těch teriérů bylo jen pár. Určitě jsme měli nějakou šanci na vítězství. Bohužel.
No, v každém případě se touto výstavou Penny stala Německým Jugend (Junior) šampionem VDH i KfT. O šampiona VDH jsem už požádala, ale dopátrat se, jak mám požádat o šampiona KfT, který je ceněný víc, to opravdu nevím, kdy zvládnu. Napsala jsem asi 10 mailů a jen vím, že žádat musím zvlášť. A to je všechno, co jsem se dověděla. Děs!!
Cesta zpátky proběhla v pohodě, jen jsem ještě musela v České Lípě vrátit auto, což mě i s odtažením mého auta stálo přes 6.000 Kč. Takže co se týče auta, opravdu hodně drahý výlet. Do České Lípy pro mě dojeli 2 sousedi, kteří mi i pomohli vše zase přeházet do jejich auta a pak odnosit domů. A konečně jsem mohla chvíli relaxovat. A čekat na verdikt, co s mým autem.
Ale relaxu jsem si stále ještě moc neužila. Druhý den jsem si půjčila auto od táty, který má už měsíc zlomený kotník, takže ho fakt nepotřebuje. Když jsem na tátově nebrzdícím kole dorazila do garáže, zjistila jsem, že auto ani neškytne. :-( Po chvilce pátrání jsem zjistila, že přítel ségry před měsícem nechal puštěné rádio. Takže napojit baterku na nabíječku a odjet zase na tátově kole zpět. A druhý den se tam zase na kole vrátit a doufat, že nastartuju. Baterka byla úplně prázdná. No naštěstí jsem auto nastartovala, takže se to konečně alespoň trochu vrátilo do normálu. Uf!!!